+420 606 33 99 37
#nejenIT, rukověť otce, jak přebalit mimino

Pozor, toto není IT návod a vůbec už návod na to, jak rychle přebalit a převléknout mimino. Nezasvěceným se může zdát, že je to činnost nevinná a zcela prostinká. Přesto a právě proto může přinést zajímavé momenty a překvapení. Nuluji čas, nastavuji minutku a jdu na to.


Čas: 00:00 – začátek procesu přebalování

O samotném procesu přebalování raději psát nebudu. Křehčí nátury by to neocenily. Můj handicap, věčně ucpaný nos je zde jedinou a nejdůležitější výhodou. A přiznejme si to, povětšinou jsem naštěstí nebýval vykonavatelem tohoto hustého procesu.

Takže po té, co je Tadeáš přebalen, nastává fáze oblékání.


Čas: 5:58 – lovení divé zvěře

Snad radost z čisté pleny, nebo můj odhodlaný výraz chlapečka nabudí. Do té doby klidně ležící mimino radostí skáče a také frnk a mizí z radiusu mého vlivu. Nerad si přiznávám, mám trošku problém. Lapte prcka v horském pokojíčku plném prima skrýší a zákoutí. Pravda, nejsem zrovna ve formě, ale želvy mně také ještě neutíkají.


Čas: 7:02 – zvíře je lapeno

Po chvíli dítě lapám a pokládám zpět na místo boje. Zapínám takové to srandovní triko, co se zapíná pod zadkem. Chlapeček si mě upřeně prohlíží a já docházím k přesvědčení, že nebude tak zle.


Čas: 7:46 – levá, pravá – seno, sláma

Levá ponožka je stále na noze. Soustředěně pozoruji mimino, zatímco natahuji tu druhou, pravou. A je to…

Levá ponožka však na noze není. Tadeáš se pobaveně usmívá. Jednou rukou fixuji dítě, druhou šmátrám po té pitomé ponožce. Sláva, mám jí. Radost však bude o to větší, až najdu i tu pravou. Z výrazu prcka usuzuji, že ho to nesmírně baví. Jeho očíčka šibalsky svítí, kdo by to byl řekl.


Čas: 10:36 – policejní plácačka je prima

Na pomoc si beru dětskou policejní plácačku. Snad ho zabaví. Veškeré prádlo si pokládám za záda. Masíruji si ruce, upřeně se soustředím. Vydechuji. Start, jdu opět na to.

Rychle natahuji levou ponožku a chlapci dávám do ruky policejní plácačku. Evidentně ho zaujala. Snažím se nahmatat pravou ponožku. Mírně se otáčím zády a najednou cítím prudkou bolest.

Buch, buch…. Buch. Plastová plácačka mě usilovně masíruje záda. Teď jde o to, kdo z koho. Nesmím a nemíním povolit. Buch. Buch. Rytmus bouchání se společně s dětským řehotem stupňuje. Jsem v transu.

Pravá ponožka je nasazená. Vytrhávám netvorovi plácačku a za klení jí házím daleko za sebe. Tipuji, že mám záda zmalovaná stejnou červenou, jaká je na policejním terčíku.


Čas: 11:26 – kdo z koho

Výsledkem je, že synek nemá plácačku a ani ty proklaté malé bílé ponožky, které si mezitím znova svlékl. Ke všemu za hurónského smíchu peláší za vyhozenou policejní plácačkou.

Jsme na IT blogu, takže takový programovací jazyk BASIC:

GO TO Čas: 7:02 (neboli, vrať se zpět na kapitole s časem: 7:02)


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *